...Na rajčeti Velikonoční přáníčka...

 
 

Telč

Ve čtvrtek odpoledne přilítla mamča s Mončou k nám domů na kafe. Byly plenit okolní sekáče. Anďa dostala šílenou plyšovou příšeru, měla jedno obrovské ucho, na nohách ohavné pantofle s bambulema. Nato mamča radostně vytáhla nově ojeté triko HUSKY. Chvíli na sebe kouká do zrcadla a asi po desáté čte, pak i slabikuje H..U..S..K..Y.. Po minutě se vzdává naděje a mně, mamče i Monče dochází kyslík mizejícím řevem smíchu. Na triku se v plné kráse vyjímá 5 ohromných písmen - HUSSY.
Tohle "funkční" triko mizí s dalšími potřebnými věci v batohu a my se v pátek stěhujem na celý víkend do Telče na pokračování druhého dílu Hill´s cupu. Cestou naložíme do auta Kačku s Dollynkou. V Telči mírně bloudíme. Podle souřadnic mám dojem, že další stanice bude Klondyke. GPS nás zklamala, asi proto, že jí nemáme. Pak už každý v okruhu 5 mil musí slyšet vítající ceremoniál mamči, Janči a Monči na zeleném prostranství v Olší. Všichni svorně stavíme Monči šapito z Penny, kde máme zamluvený nocleh. Monča vybaluje veselé slunečníky značky Algida a Cocacola a dělá útulný stín fousím holčičkám.
Náš Snickers se zatím kamarádí s Emilou a Esterkou. Bavíme se jejich hrama. Jsme jak v tom nejbáječnějším kině.
"Velký" holky zatím kolaudují stan a na oslavu vybalují koláče, saláty a pak už je slyšet jen zurčení nalévané Becherovčičky.
Ze tmy se v noci vynoří Tomáš se svojí Majky. Všichni "elastácí" už spí a naše "becherovská" parta v noci "omládla".
V sedm hodin ráno nás budí prudký déšť. Nad námi šedo - černá obloha. Taková pesimistická. Na nás ale neplatí. Holky tento víkend pojaly pod heslem - ,,Žijem na plný pecky". Přesvědčí nás vylézt ven a kuchtit snídani.
Za chvíli jsou z nás zmoklouši.
Suché máme jen startovní čísla. Sundaváme ze zahrádky auta naše koloběžky a vlečem (oře) na start. Kačka vezme žlutou a metelí s Dollynkou jako první. Janička na kolobrndu chvíli nevěříčně kouká. Neznáme se odněkud???? Asi né. Nó je to vidět. Čiperná nadupaná Růženka začíná na startovní čáře nadšeně kvílet. Janička tápe, kdepak to má řidítka???? Vteřinku před startem je náchází a jen tak tak se jich stihne chytit. Dva, jedna, GO!!!! a za jejich žíznivou čarou zůstává svítit jen cukrovo - růžový pruh jejich úchvatných ponožek od Větví.
Pak už šupajdí na start Monča. Kapek z nebe přibývá. Fousčí holčičky v tom dešným pralese řvou jak puštěný z uzdy. Cloumají kolobrndou ták, že Monča ztrácí půdu pod nohama. Holky uklidněte se !!!! Zní to sice hodně učitelsky, ale kampak na fousholky, které jsou zvyklé táhnout těžkotonážní káru a panička jim za prdel hodí brndu lehkou jak pírečko. Naštěstí se už odpočítavájí sekundy. Fousčí psí motor se udržet nedá a my už jen slyšíme vzdalující řev POMALU holky POMALU!!!!! Ve vteřině jsou všichni pryč. Nastává čas mojí kategorie. S Tomášem se jdem rozcvičit, zařadíme strečink a zahřejeme svaly lehkým během. Startuji druhý v pořadí. Lentilka má šílenou chuť. Po pár betonových metrech vbíháme na písčitou cestu. Tam předbíháme prvního soupeře. Sprintíme kopečky, které navazují na delší lesní rovinaté cesty. Probíháme okolo rybníka a Lentilka dostala chuť si zaplavat. Skočila do žabince, závod nezávod,naštěstí když pochopila že takhle ne, byla hned venku. Oklepala se a nastolila svoje nadprůměrné tempíčko. Zahlídneme první žlutou, bahnitá, ostrá zatáčka. Slyšíme jen dusot šesti nohou, který nás předběhne v zatáčce a vedle nás se vymázne. ,,Are you ok??" ,,Yes, yes"... Polák se zvedá a zkouší nás dohnat. Za další zatáčkou nás má. Lentilka chytla svojí druhou chuť a běžela za "plácačkou". Kličkujeme zatáčky, sprintujem rovinky, když vtom vidíme nádhernou krajinu s dohledem na cíl. Vypádíme sešup dolů. ,,Už jen přeběhnem silnici a dopádíme do cíle. Náhle, jako nadpodzemská bytost z jiné planety se zjeví další polák. Lentilka neváhá a přijímá souboj. Povzbuzujem je ze všech sil a vbíháme pár metrů před nimi do cíle. Tam na nás čekají všechny "RYCHLONOŽKY ze Skutr kategorie. Minutku ještě čekáme na Majky a Tomáše. K obědu si dopřáváme výborný gulášek a pak už jen balíme a balíme Monči panelák a stěhujem se na noční etapu do Telče.
V betonové džungli opět stavíme panelák a vyrážíme na prohlídku města. Dominantou je renesanční zámeček. Terčem obdivu příchozích dam M + J + M se stalo sousoší Adama a Evy. Dámy to chvilku sledovaly, zkoumaly a snažení se vyplatilo. Jejich smích nezněl jak šepot něžných dívek z romantických seriálů, ale jako vřískot šimpanzů. Zdrháme s Kačkou a Tomášem co to dá. To je zas ostuda!!!!! Nechápeme (raději) co tam viděly.
Na dlážděném náměstí startuje kategorie příchozích diváků. Fandíme o stošest. Z plna hrdla, z plna srdce. Pak už rychle venčíme pesany a připravujem se na noční etapu. Pomalu se sešeřívá. Celým náměstím se rozléhá vytí a štěkot natěšených závodníků. Trať je dlouhá 1,7 km. Musíme si udržet fleka a zkusit dohnat Toncara. Nejdřív si vychutnáme starty koloběžek.
Holky to během pár minutek mají za sebou a jdou se v klídku a v pohodě občerstvit a náležitě odměnit. Jojo, takhle to po náročném sprintu umí jen longaři.
Utahuju tkaničky, doprotahuju svaly, dokecávám s Danem a připravuju se na startu. Taktika je jasná, nesmí nás dohnat Petr Toncar. Zapnout čelovku, sportestr a 3, 2, 1 GO!!!! Vypálíme do první dlážděné zatáčky. Po pár metrech se okolo nás tyčí zámecká krajina. Probíháme parkem, vbíháme na osvětlený můstek a následně zrychlujeme do cílové rovinky. Hergot, Lentilka musí kadit. I přes důkladné vyvenčení čekám pár chvil než se princezna do.... Škoda každé vteřiny. Nakonec jsme si i místo udrželi. U stánku jsme do sebe hodili dva párky v rohlíku a přesunuli se k paneláku. S nadšením jsme se pustili i do Monči svíčkové. Mňam!!!! Zejtra nás čeká těžký den a tak zalézáme do spacáků.
Máme budíka na půl sedmé. Jenže.... V šest hodin se Telč probouzí řevem zvonů a asi jen my s tím máme problémy. Rozkrádáme a dělíme se o poslední zásoby na snídani. Vytahujem včerejší koláč a kombinujem ho s Monči roládou. Už sehraně balíme naposledy stan a odjíždíme k rybníku na poslední etapu. Zaparkujem, vyvenčíme a jdem fotit na start.
Pořídíme něco fotografií tzn. momentek abychom dějinám zachovali nadějné sportovce. Nejfotogeničtější vizáže zde:
Janička mění taktiku. Styl jejího Hurvajsího odrazu zaměnuje za Špejblovský. Na rychlosti to však poznat není. Růženka se snaží, maká jako kdyby včera koukala na světový pohár. Je skvělá. Houby,všech ....kolik ? 7 účastnic této kategorie je úžasňácky úžasných!
Před startem se sjednocuje osmnáct běžců. A využívaj poslední chvilky k zahřívání svalů. Vlivem špatné rovnováhy někteří z nich po prvních metrech padaj. Velkou část trati běžíme za Petrem Toncarem přičemž na paty nám dejchá Dan s fenečkou Trippy. Nemáme už moc sil a tak nás předběhnou a zbytek trati až do cíle, kde se Lentilka vyhecovala,doběhnem za nimi. Vteřinky. Neva,naštěstí máme náskok z předešlých etap.
Hladoví zasedáme na zeleném koberci u rybníka. Snad každý kdo jde kolem přidává na náš zásobovací stolek zbytečky jídel. Nic moc.Vendulka vyhrává obří housku. Mlaskáme tak příšerně,že přivábíme Yettíka a ten nám k obědu ječí svojí serenádu.
Před dalekou cestou chladíme chlupáče ve vodě. Šťastně lokají hektolitry. Nacucaný jak houby je zavíráme do aut a nekonečně dlouho se loučíme. Vyrážíme na cestu domů .Stisknu klakson tudu tudu na pozdrav...

Komentáře

Vytvořeno 07.09.09 22:47 | Poslední změna 05.10.09 16:24
 
Informace o zpracování osobních údajů |  Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one