...Na rajčeti Velikonoční přáníčka...

 
 

Šediváčkova 111

Blíží se víkend.Všichni lidé se snaží dělat něco jiného než ve všední dny.Patříme k nim.Balíme vše zbytečné i potřebné a odjíždíme.Pátrám směr - Horní Vltavice.Šediváčkova 111.Cestou nábíráme Vojtu Němce s holkama samojedkama.
Čeká na něj jak na Růžu z Hrobu dogtrekařský křest..Na místě už stojí řady stanů.Vojta taky jeden vybaluje.Asi po pradědovi.Zkouší ho postavit a dát mu tvar.Nedaří se.Je to takový lamastan s hrbem.
Všichni se vítají, klábosí, řeční..až do večera.Zalézáme s Lentilkou napapaný do auta a stáčíme se na nové dečky.V našem mini obyťáčku spiklenecky usedá k becheru panička, Janička a Monča.Jedna trekařka skáče do řeči druhé trekařce a druhá a třetí trekařka i sama sobě.Jde mi hlava kolem.Holky se smějou jak puštěný z ústavu.Monča - ředitelka závodu - mateřským hlasem vypráví úterního Večerníčka o zeleném mužíčkovi.Zkouším usnout a do snů se mi vkrádá řehot a úryvky z pohádky: ,,To nebude hodný člověk a asi nebude ani moc chytrý BUM, PRÁSK ".Monča pálí z kulovnice Ze sna zvedám tlapky a vzdávám se...holky, prostě milujou katastrofy...V 6h budíme Janičku.V jejím subaráčku je těsno, zadýcháno, ale útulno.Ven se hrnou jen holky chlupatý, nadopovaný jak "elasťačky".
Všichni hoří nedočkavostí a plni nadšení se valí na start.Samojedky si pletou směr hned na začátku a schovávají se do umělé konstrukce značky Coca Cola, používané pořadatelem jako stolek.
Greenhorm Vojta vyráží nejvyšší povolenou rychlostí.Své dvě bílé peřinky mile povzbuzuje, snad na ně i šišlá.Ušklíbám se pod fousy.Jen si ty jeho cukrbliky holky užívejte.Nebude to mít dlouhé trvání, po princezničkách se slehne zem a zbydou z vás jen hospodářská zvířata.Na louce se parta trhá.
Nemám strach.Panička obohatila bágl tekutým pokladem a jakmile se ozve žízeň, dvojnožci se seskupí, zázračně rychle, někde v lese zas v jedno klubko.Mezitím se nám z dohledu ztrácí Vojta.Odbočujem prudce vlevo a rovně daleko před námi vidíme jeho siluetu.Pískáme, štěkáme...Uf, zahlédl nás.Už jaksi neatleticky funí zpátky k nám do kopce.Můj odhad byl správný.Vojta začíná krabatit čelo.Po pár km už ani nešetří hlasivky.POMALU, POMALU, řve mocně.Potřásám se zájmem hlavou, vida, jeho nadávky a kletby nabírají na originalitě.A to jsme tepr pár hodin na cestě.Jdem nádhernou krajinou.Před námi se cesty rozbíhají do daleka.Nikde snad nekončí.Chuť svobody je úžasná a byla by ještě úžasnější, kdyby mě pustili z vodítka.Všude se totiž pasou steaky.Vášnivě je pozoruju.30-tý kilometr,,K ďasu" promluví poprvé páníček Tonda.,,P, P, P, Pivo"!!!usměje se a narve do huby celý balíček malinových orbitek.Vojta chce taky zapět ódu o lahodném moku P, P, P ,,Pomalu".Ten už na pivo ani snad nemá chuť.Ještěže nás nevidí naše MončaFousková, ta by nám dala.Pajdoš, šmajdoš Vojtíšek je její oblíbenec.Po žluté docházíme do Husince.Rozvalujem se v restauraci "Na Knížecí".Jedna sms, ,,pojďte sem" střídá druhou ,,nechoďte sem".Už zavírají.V pátek v 15:00h.Stačíme do sebe lupnout polívku, kofolu a pivo.
Vylezáme ven.Jejdanánku, došla nás celá naše banda, sedí tu na schodech.Už stačili ojevit další hospůdku na náměstí.Dům má průjezd, který ústí do dvora.Sedáme na dlažbu a bágly opíráme o veřejné záchůdky.Z vrat na nás vesele jukají snědí hošíci.
Chlemtáme vodičku a naši dvojnožci konečně odšpuntovávají Becherovčičku.
Picí pauza trvá jen půl hoďky.Mám hlad, že bych polkl osolenou tenisku.I všem dvojnožcům už kručí v žaludku.Všichni se nakýblujem do pizzerie.Jsem odložený do středu místnosti.Důkladně, velmi pečlivě a velmi nakrátko přivázán k dřevěnému kůlu.
Kolem se roznáší voňavé talíře. Vášnivě, vroucně a po chvíli hlasitě se dožaduji pozornosti.Bedlivě sleduji půvabnou servírku.Prochází těsně kolem mě s lahodnou plackou.Čumím na ní a slintám.Panička je u mě cobydub.,,Nečum" radí mi.Uraženě si lehám.Připadám si jak sirotek.Vůbec nikdo nerozumí mému bříšku!!!,,Nedělej ostudu" houkne na mě Lentilka.Je pod stolem natěsnaná s ostatními chlupáči jak sardinka.
Barča i Péťa na pizzu čekají klidně a ještě se usmívaj.
Panička vybaluje kynutý knedl.Spravedlivě nám ho s Lentilkou dělí, mám třičtvrtě a obal.Je to jako prd, jako tenký plátek šunky zabalený do roličky a rozdělený na dvě části.Napapinkaný sebíháme asi padesát schodů zpátky na ulici.Na holky tam čeká kámoška.
Na rohu potkáváme další tulačky.Otáčím se zálibně za nimi.Ta ladnost chůze,ta elegáns.No to jsem netušil,že trekařky mohou být i krásné "holky to já ne,to ten tlučhuba Yetti"
Usedáme kolem kašny na všechna možná místa.Dvojnožci si zalepují tlapky a hromadně splachujou pizzu.
Zdenda přemýšlí co je důležitější.
Vůně bylinek láká už i ty nejmladší.Jediným nebecherováčkem zůstává Péťa.Uvidíme..
Blíží se k nám cosi obrovského.Malamutí kolos.Fíha,všichni říkaj,že větší hovádko než já neexistuje.A hle,jedno se zjevilo.Než k nám dojde na dálku si ho měřím.2 metry na šířku,2 metry na délku,2 tuny.Sákryš,už je skoro u Růži.Vyjíždí po ní a vrčí.Nějak divně,německy.Ihned se do toho vložím."Hele monstrum,VO CO DE?"Rozpůlím tě vejpůl,tohle je moje rodina a na ty můžu vrčet jen já! Prudím co je v mých silách.Padouch je páníčkem odvlečen.Vypínám hruď pýchou.
Před námi se k nebi rýsuje další cíl.Libín.Barča povzbuzuje Baltíka "jeď výtah jeď,čeká na nás Mount Libín.Vojta naříká doslova "mám prdel psychicky na dně"Šňůry sedáku se mu na těle už potkaly uprostřed zadnice. Vítek s Rambem peláší do kopce jakoby snad vynášeli vzhůru olympijskou pochodeň.Nikdo už není zralý na diskuzi.Postupně se všichni ladně jak primabaleríny v důchodu vyškrábají k věži.
Na vrcholu nás čeká krčma nejnižší cenové skupiny.Dvojnožci pivujou a čajíčkujou.Každý honí 10korunek a zdolává stovky schodů na vyhlídku.Zůstáváme uvázáni jak psi u smrčků.Vůbec se mi to nelíbí.Kde mám paničku?Já chci paničku!Kam šla?Huu.Huu. Hrát automaty blboune"uráží mě Lentilka.Naštěstí moje trekařka nemá problém se signálem.Poznává mě podle hlasu krve.Dostávám pohlavek,za tu serenádu byl docela maličký.Nezlobím se na ní,hlavně,že se mi vrátila.Je mi fuk,že stihla vyfotit pouze Janičku jak ta fotí zas jí.Ani,že mám z pohlavků už na hlavě mozol.Je zas se mnou a já jsem moc šťastný.
Zamáváme Libínu a pouštíme se z kopce dolů vstříc dalším kilometrům.Křížem krážem ťapeme zdejší faunou.Vládne docela chaos kdo kde jde.Sešla se tu nespočítaně velká parta tuláků.Všichni neustále brebentí,je sranda.S nastávajícím soumrakem si dvojnožci nandavají svítilny.Jak lampionový průvod světlušek.Kolem půlnoci padá rozhodnutí.Geniálně chytré"Pejsánkové potřebují večeřičku".Rozloučíme se s Barčou a Baltíkem kteří pokračují dál.Panička vykydává obsah 1,5 kg konzervičky do dvou mističek."Zmiz" zasyčí na mě .Nejsem žádnej "zmizík" a proto s neustále tekoucím potokem slin si pacičkou přivlastňuji alespoň zbytky jejich řízečků. Poté se vybalují karimatky a spacáčky.Panička mě přivazuje k borovičce.Je křivá,sotva stojí na noze.Bez námahy ji ohýbám a lehám si na její pelíšek.
Po chvilce zjišťuju,že můj spacák sebou hází,poskakuje,trhá sebou.Splašený spacák."Yettánku" mně je hrozná zimaaa.Chudinka moje malá.Skáču na ní co mi šňůra dovolí,vytlačím paničce dech z plic a smeju poslední zbytky makeupu.Mezi námi panuje ta pravá magická přitažlivost.Mobilík který je nařízený na 4 hodinku,vesele zvoní.Vstává jen Janička.Vypadá taky fialově.Koukám,že v Růže jsou zakořeněny také ochranitelské sklony.Její panička si ji odmotává z krku..Holky se domlouvají.Kdyby věděly,že neusnou a budou celou noc klepat kosu tak by vyšly dávno.Tak proč mlčely jak partizánky?Nechtěly se navzájem budit.Haha.Balíme a pokoušíme se o nemožné.Vojto,Vojtíšku vstávej! Slyším dobře? Vojtíšku? Že by zvrat v dějinách?Moje drsná panička se převtěluje do "mamči domácí".Ten se s úlekem budí a momentík ťape po lese.Se zavřenýma očima.Co hledáš?Vanu s bublinkama? Koukej nazout boty a jde se.Konečně vyrážíme.Kesynka s Wulfíkem by rádi s námi.Jejich lenoši se ale nechtějí teploučkých pelíšků jen tak vzdát.Dobrá,však na vás počkáme někde u snídaničky.Takže konec lenošení,padáme.Ohlížím se po nich.Týjo,vypadat zmačkaně jak oni,lezu kanálama.
Skály jsou porostlý neuvěřitelně zprohýbanými kořeny.Slabší povahy pouští pesánky z karabin a jedou dolů po zadnici.Hory před námi si přímo žadoní o pokoř...Moje bříško si žadoní o snídani,děvčat žaludky o lok pálenky.Vojtovo vnitřnostem stačí dva brufíky.Neodolá a zapíjí posledním hltem ze zelené lahvičky.Na nejbližší benzínce usedáme na volné lavičky.Čekáme na Péťu se Zdendou.Chlapi dolujou z automatu horkou čokoládu a holky po indiánsku mizí...do blízkého Copymarketu.Vrací se s ďábelským úsměvem a rozdávají čerstvé rohlíčky.Přivázaný řvu za svá práva a polykám jich pět naráz.Holky pusu od ucha k uchu samotářsky okupujou vedlejší lavičku.Lejou do sebe litry kafe z benziny a nadstandartně se věnují svému právě nově zakoupenému "mateřskému mlíčku".Vojta si obaluje palečky,patičky a puchýřky rozměru šapito cirkusu Humberto.
Po půl hoďce nás dohání Kesynka s Wulfíkem.Páníci dosnídávají a společně vyrážíme k cíli.Čeká nás posledních pár kiláčků.
A prý perných kiláčků.Čekají nás tři, po frekventované silnici.Nabíráme sílu.Nu vida,už i abstinentka Péťa zkouší řešit náročnou situaci předem.
Dává ale jen jeden hltík a ještě ho šidí.Ostatní dvojnožci ví,že becherovka prostě sluší každému a nejraději by ji pili z půlitrů.Celé tři kiláky dokáže panička se Zdendou "švitořit".Jsou docela cool v tom chemickém pekle plném kamionů,otravných zplodin a snad i kyseliny sírové, Hulákaj na sebe přes rameno.Jejich decibeli jsou proti všem projíždějícím autům v přesile.Hlavní téma zní blížící se dog-croozer-trek.Navzájem se dohadují jaký přemet,obrat,pád bude nejideálnější pro dopravení dětiček jejich bláznivými maminkami do cíle Podbořanského dogtreku.V záplavě myšlenek ani neregistrují,že jsou na konci hlučné cesty.Příroda však otevřela svoje brány a my vpluli na zelenou louku kde na nás čekala venkovní teráska.Máme čas a tak házíme pohodičku.
Panička si kupuje kofolu.Když jí miluje ona,miluju jí tedy i já. Není co řešit.
Vše krásné musí jednou skončit a my statečně ťapkáme poslední úsek do našeho rodného tábořiště.Nejvíc nás vítá páník Honzík."Už jsem se vás nemohl dočkat! Kde jste?Všichni už jsou dávno v cíli".Kecal.
Na 100 honů cítím z našeho obyťáčku lákavou svačinku.Honza uvařil z několika pytlíků maggi gulášové polívky snad pět litrů.Dvojnožci nepotřebují přepychový podnos.Ti by jedli snad i z mojí mističky.Lucka nese do placu perníček s bleděmodrou polevou.Po všem se slehá zem.Ti snad nekoukaj na kalorické tabulky.Jéžíš jak budou vypadat v srpnu na plovárně?
A co já? Bříško mi zeje prázdnotou. Panička nám připravuje papáníčko.Vy moji tuláci,co si dáte?-" 1 koblihu,2 tatranky,dort Sacher a jeden svatební,desetiposchoďový"prosím. Spokojím se s nášupem hovězího a rejžičkou.
Během hodiny se přiřítilo bláznivé počasí.Vojtíškův stan ztrácí glanc a letí do dáli.
Padající proudy vody zahání trosečníky do našeho obyťáku.Snad úplně všechny.Není kam dát nohu,ruku,ale zábava je v plném proudu.Než si všechno všichni dovypráví skáče na ně únava a rozkošnicky usínaj.
Druhý den ráno hned po vyhlášení balíme maringotku.Všichni se loučí,holky očividně s nechutí.Objímaj Mončufouskovou a děkujou za perfekt víkend.Jedém,krucipísek snad mě ještě rozbrečí.
Říká se,že psy mají čím dál tím více lidských vlastností.Odborníci to zamítaj,ale něco na tom bude.Už se totiž začínám těšit na našeho pošťáka až mi přinese obálku a já z ní vytáhnu list papíru s titulem Šampiona Práce.Už mě dělí od zásluhy jen 100km.Tak honem,honem na další trek.

Komentáře

Vytvořeno 10.06.09 15:45 | Poslední změna 19.06.09 16:22
 
Informace o zpracování osobních údajů |  Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one