...Na rajčeti Velikonoční přáníčka...

 
 

Šediváček

Už je to tak. Moje panička je magor. Přihlásila se na jeden z nejtěžších, etapových závodů Šediváčkův long. Je ve věku, kdyby měla mít vkus, finance a skříně plné modelů prestižních značek. Ale kdepak ona. Celé roky co si jezdí s pěti malamuty ji myšlenka na long nenapadne. A teď? Čím je starší.... tím má více mozeček v nepořádku. A kdo všechnu tu hrůzu odskáče? Jasně, padá to na mě. Nechápu, jak můžem mít každý tak jiný priority do života. Panička na lyžích přece neumí a po mně chce, ať jí čtyři dny rvu po hřebenech Orlických hor.
Lentilka ty její bláboly hltá. Ale co já? V pondělí začla s přípravami a zakoupila batoh. 30l. Takového chcípáčka. Kam se vejde můj knedl, pět konzerviček a pár sáčků piškotků? Jo, a vůbec nemám v úmyslu bivakovat s nimi celé noci na studeném sněhu. Brrrr, bez kousíčku gauče. Nejsem bezdomovec. Lentilka na mě nechápavě čučí : ,, už ti, Yettíku, někdo řekl, že jsi trdlo" ? Je postižená snahou tohle dobrodružství s paničkou zkusit. Tohle se mi vůbec nelíbí. Tohle přeci neni vůbec vtipné. S velkými nejasnosti odjíždím do Deštného a hlavičkou se mi honí, chci být či nebýt Ice dog? NE, je mi to buřt.
Čtyři hodiny cesty a parkujeme bobíka vedle Vojtovo samíků. U popelnic nacházíme jak praví bezdomáči " mléko " a natahujem ho na zbyteček volného fleku pro naše kámoše vracející se zítra z Janoviček. Večer poklábosíme v hospůdce, všichni jdou brzy na kutě a tak s manžílkem voláme dětem a pouštíme si oblíbený trhák " Drž hubu ". Brzy ráno vyrážíme s pejskama na běžky. Tonda asi po 105 letech nazouvá nové, krásné sporteny. Bum, prásk. Neustále se válí na zemi a Snickers už začíná být z té podivně vlající postavičky za sebou na nervičky. Beru ho k Lentilce a Yettíkovi k sobě na pas a po břiše dorážím asi 5km před vchod našeho karavánku. Navečer se sjíždí " zvěř " z Janoviček. Orlické hory zažívají lavinu řevu a nadšených vítaček. Do obyťáčku se k nám kýbluje Monča. Za pár okamžiků nám dochází slovní zásoba. Monča je živel. Její polívky, tašky, obrovská čepice, podprsenky a kalhotky s motýly jsou úplně všude.
Za moment využívá celý kapacitní prostor naše obyťáku asi 15 lidí až nožička tíhou neodolá a všichni se s kafíčky, čajíčky, svařáčky sesouváme k jedné straně.
Ve středu ráno mě přepadá děs. Frmol graduje. Oblíkám Lentilku a Yettíka do postrojů, nabaluju se do 3 vrstvev neprofuku, nandavám Péti půjčený tunel na krk a v poslední chvíli mi Zdenda na moje třesoucí nohy nandavá Lucky návleky. Jako úplně první stojím na startu Šediváčka. Před sebou start sjezdovkou vzhůru a v uších už mi zní 3,2,1 GO. Šťastnou cestu i Tonda přidává pusu- jak za starých časů- a já si nejsem jistá, zda říká vrať se mi či co tě nezabije to tě posílí.
Prvních 5 hodin jedeme v úžasné agonii v kráse přírody. Teplota se vyšplhá pod - 15°C, na hřebenech stále klesá. Míjí nás spřežení. Jezdci zachumlaní v péřovkách, beranicích, že nepoznáme ani naše české mushery. Předjíždí nás 20 alaskánků. Za saněmi poznávám Martina. ,, Ahoj, Lentilky, jen při pohledu na vaše elasťáky mám zimnici ". Nevěříčně něco zahuhlá do obrovské šály, zařve ,, jedem " a aniž by hnul svalem mizí v dáli. S Tomášem házíme zastávku, tatrankujem, čajíčkujem a pejskům dělíme piškotky. 50 kilometr. 50 000 odrazů hůlek. Začínám je nenávidět. Yettík toho začíná mít taky dost. Sedá si a po chvilce ulehá. Ježiši miláčku co ti je? Už už vytahuju mobil abych zavolala pomoc, když Yetty v půl metrové sněhové noře usíná. No to snad nemyslíš vážně. Lentilka mi drbe zmrzlým pasem. Chce honit zmizelé chlupáče. Jemně semelu v tlamě pár hlučních kleteb. Na malamuta nezabíraj. Dojíždí nás Milan v pulce s Kačkou a Barunkou. Zkušeně obhlíží situaci. Zmetek ,, simuluje ". Bafni ho za postroj a jedem. Drbu, nadzvedávám a po chvíli to vzdávám. 40kg brontosaurus něžně hajá dál.Na krku tma, mráz přituhuje a na mě padá deprese. Vybaluju salámek, piškotky a Yettík zázračně ožívá. Je to jasný, rozpoznal ve mně slabého jedince. Šoupu se dalších 10 kilometrů za klukama, celou dobu Yettíka krmim, dokud v té mojí popelnici nezmizí veškeré zásoby. Jejda jak najednou je můj baťůžek lehounký. Teď už to pofrčí samo. Do cíle nás čeká už jen pár kiláků. Chyba. Yetty zjistil, že už ho nečeká bašta a opět skáče do strany, hloubí díru ve sněhu a usíná. Tak to teda ne, ječím už docela nepříčetně a mého drahouše pobízím i hůlkou. Co ode mě chceš? Abych tu zmrzla? Jekotám na něj z plných plic. Ochránci zvířat by mi to spočítali. Tomáš s Milanem mizí ve tmě. Malamutí Mamlas neni hloupý Jen hrozně mazaný. Jakmile na něj zaútočí pár tisíc decibelů a vše pronike k mozkovým závitkům mrkne na mě pootevřeným okem. Achich ouvej, měj ohled na má ouška.
Po vyjmenování jídelníčku co ho čeká v cíli se přidruží k Lentilce a oba nastavují vražedné tempo.Najednou jak přízrak se objevuje kontrola a já už vidím cíl.Jenže sjezdovkou dolů.Nešťastně bodám hůlkama do vázání zn.rotefela.
 
Informace o zpracování osobních údajů |  Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one