...Na rajčeti Velikonoční přáníčka...

 
 

Podbořaňák

V součastné době se se objevila nová,neznámá čeleď.Mimořádně nebezpečná.Jejím společným znakem je potrhlost.Vyráží bezhlavě na jakékoliv,nejlépe civilizací neprozkoumané území se svými miminky,batolaty,psy a croozery.Omrzelo je jezdit po zámecké dlažbě a rozhodli se vyzkoušet kočárky,děti a své nervy v terénu.Jsou to dosti zvláštní plemena mamč.
Tak tedy ve čtvrtek jen co uvelebíme obyťáček na dvorku jakéhosi svazu chovatelů čehosi v Podbořanech,slyšíme ječívý kvik. "Koho tu vraždí?" Upocení Zeťourci nám s úlevou předávají uječeného nového člena smečky Snickerka.Do řevu se solidárně přidává Andrejka."dejdejdej"Je to jasný.Chce ho chovat,nekompromisně ihned!
V blbinci se vítáme se všemi přítomnými.Mezi neznámé tváře patří paní připomínající Janičku Hrobnici za mlada.Maminka? To ti nezbaštíme! Rozhlížíme se po okolí a vidíme,že se na nás pořadatelé srdečně těší.
Večer je jako vždy plný smíchu a uzavírání sázek zda to my,mamči středních let vůbec dolezem.Pchá.My vám ještě ukážem,ještě nevíme co,ale ukážem.
Ráno vaříme litry žaludečního čaje Janičce.Už týden se pere s nevolností, bere za vděk i bylinkama bez lihu.V půl 7 nás opouští longový zbabělci a vyráží na svých 90kilometříků.My si zatím užíváme volného dne.V obyťáčku smráďata spřádají plány jak nám cestu osolí.
Navečer dojíždí naši midový soupeři.Péťa si veze posilu Edwarda z Kanady.Lucka a její Tiktuktak nebo jak?- se uvelebila v Yettíkově autobrdlohu a konečně přijíždí i jedna z mých nej kámošek Iveta s malým Máťou.Jelikož Martínek nespadá do kategorie dětiček -10kg jak Anďa s Iduškou a je to už pořádný kus chlapa,Iveta má vozík připomínající tank.V 11 večer se objevují Zelenkojc.Kačka si z jejich auta vyndavá tři bágly,spacák a kastrol s baštou.To vše se snaží našlapat do našeho přeplněného obyťáku."Mám si postavit raději stan?" Nemusíš,nějak se tam seštosujem. Půlnoc na krku,děti ne a ne usnout.Řádí a vyvádí jak tajfun křížený s tornádem.Nedá se to vydržet.Přemýšlím co bychom právě dělali s Janičkou na longu.No jasně.Becher! Iveta je stejné krevní skupiny a tak se dlouho nepřemlouváme.To je ten pravý balzám na naše nervíčky.Lucka se nám směje.Celá flaška?Holky,ráno nevstanete.Po pár lokách se nám naše pirani mění v andílky a bordel v karavanu v hotel Ritz.Proč se zlobit na dětičky jen proto,že jsou veselé?Budem prostě taky.
Ráno se snažím obsah karavanu narvat do terénního croozera.Plínky,brynďáky,dudloše,hračky,atlas hub.Malér.Krabička Tik taku už nemá šanci se tam vejít.Končí v kapse.K čertu! A co Anďa?Kam s ní?Všude plno.Setřesu vozejk a do vzniklé mezírky strkám svoji princeznu.Hurá.Snad mám všechno.Na záda ještě nandavám dětskou krosnu.
S vozíky narvanými k prasknutí vyrážíme na start.První vlna midařů už je v dáli.Cítíme energii, hodně energie, že se na začátku hned rozbíháme.Dětičky po pár prvních metrech sladce usínaj.Snad jim to po probdělé noci vydrží alespoň do poledne.Doslova přelétnem silnici,že jen bystrá zvěř by si nás všimla.Naše kolona lehce převálcuje bandu pomalíků v čele s kapitánem Zeťourkem.Lentilka i Vendulka se ošívají a nechápou, proč se páníčkové courají vzadu.,,Holky, holky, dneska prostě jdete s námi", vysvětlujeme oběma alaskánkám.Náš mamčotým jde do vedení.
Před námi se rozevírá krajina luk a polí ohraničená lesy.Louky svítí přívalem žluté řepky.Sluníčko se vymotává ze záhybů mraků a předvádí nám co umí.
Po chvíli nás bídáci dohánějí a společně zdoláváme prvních šestnáct km.U benzínky neodoláme pohodičce a zastavujeme.Přebalujeme, krmíme a naháníme Anďu, která navolno je neskutečně divoká a podniká sebevražedné akce.Teta Iveta jí kurtuje k Martínkovi do velkého vozíku.Asi dvě minuty je hodná.Poté se nadechuje, otevírá pusu a dává se do breku.Začíná se dožadovat vypuštění ven a dál pokračuje vyděračským úpěním.Když moje srdce nedojímá, zakončuje cirkus mohutným forte.Otáčím se po holkách a tiše jim závidím.Iduška v tom řevu něžně usíná.Ta by mohla nahrát reklamu na nejhodnější děťátko světa.Martínek si spokojeně hraje s plyšáky.Zběsile hrabu v croozeru.Roubík nikde.Pekelná Anďa řádí dál.S vítězným úsměvem vytahuji alespoň lízátko.Ticho.Zabralo!!!
Přes hlavní silnici vjíždíme do lesa.Přebrodíme haldu plechovek,hromady odpadků a kola se nám zamotávají do per z pohovky.Konec srandy.Začíná to být pořádná dřina ve znamení úzkých,krkolomných cestiček.Testujeme naši vytrvalost a hledáme nejvhodnější způsoby odrazů,přenášení hmotnosti stále těžších a těžších croozerů.Uf,naštěstí dětem se tahle naše honička moc líbí a podporují nás nadšenými výkřiky.Nejsme žádné padavky a tak naše tvůrčí miláčky nezklamem a supíme do kopce jak srny.Procházíme hustým pralesem kořenů a lopuší.Najednou se před námi objevuje jezero.Nebo kaluž o kapku menší než jezero.Lentilka do ní s chutí skáče.Vylézá jak pravý bahňák.Brrr."Tak na to rychle zapomeň" varuju ji."Půjdeš hezky po suchu.Jsi naše kotva a opovaž nás hodit přes palubu."Na druhém konci břehu čekají s pomstychtivým úsměvem lovci fotek.No snad se nesází zda nás tam naši pejsánci nevtáhnou i s ratolestma!
Syčáci.A to si v kempu hrajou na kamarády haha.(Ukradnu tedy bez dovolení Lusy W. fotku z rajčete).
Všichni midový soupeři ladně přeskočí kořeny,pařezy,louže a mávají nám na šťastnou cestu.Jojo,o půlnoci jsme tam,slibujeme.Během další hodiny posilujem a posilujem všechny svaly,klouby,plotýnky z kopce dolů co snad nikde nekončí.Naše štěstíčka nás stále povzbuzují svojí řečí,hatmatilkou a hlavně spokojeností.Následuje brzdění a brzdění.Jakmile se ocitnem na rovné pěšince,oddychujem konečně úlevou."Ty jo holky to bylo fakt šílený,mám z pahorek sjeté galusky"Zároveń jsme na sebe všechny pyšné! Pro mamči domácí by to byl určitě bobřík odvahy celoživotní.Pak začíná pravidelná údržba dětiček a chválení pejsků.Rozdáváme balíky piškotků.Vzpomínám na Yettíka.Ten by nás na těch kamenech se svojí malamutí silou snad přizabil.Moc se mi po něm stýská a tak volám Tondovi kde jsou.Longaři se vyvalují někde u rybníka a sbíraj jahody.Tonda dává Yettíkovi mobil k uchu.Vyzpovídám ho, zda ho moc nešidí a dávají mému 40kg miláčkovi pravidelně každou hodinku malou svačinku.Slyším jak se Janička ďábelsky chechtá.Je mi to jasný,šidí ho a hamupapů dostává až po dvouch hodinách.Bídáci.
Chvilku vegetíme a pak rozbalujem mapu.Před námi se tyčí problém.Pořadatel nás varoval,že si musíme sami zvolit cestu.Itinerář totiž ukazuje další směr po zelené turistické značce,která je pro náš croozertým naprosto neschůdná.Dost dlouhou chvíli koukáme do mapy kudy,jak jeden muž.Názorů padá více,ale různí se.Prstama po papíru stále měníme směr.Po dlouhých úvahách si přiznáváme,že naše orientace je slušně řečeno někde pod bodem mrazu.Vydáváme se tedy nejprve na sever.Po pár set metrech cesta končí.Neva,otáčíme croozery a volíme tentokrát jižní cestu.Ani ta nám ale nepřipadá správná.Za námi se objevují holky midařky s akitami.Dohání nás celé šťastné,prý ztratily značku.No tak to si děvčata pomohla!Ukazujeme jim dobře maskovanou zelenou a akitky děkujíc nám mizí v prudkém kopci.Napadá nás spásná myšlenka.Co když je ten strmý kopec krátký?Třeba bychom dokázaly vozíky vytáhnout.Bez dětí budou lehčí a bezpečně se navzájem o naše zlatíčka lidský i psí postaráme.Lucka vybíhá na výzvědy a vrací se se skvělou zprávou."Prudký,šílený ale ne moc dlouhý kopec jeden zatracený.Celé naše počínání sledují se zájmem trempíci schovaní v altánku kousek od naší trojky.Ani jsme si jich nevšimly.Máme štěstí.Sympaťáci sympatický nám vytahují jen croozer za druhým.My si berem do náručí dětičky a obratem hnedka sebíháváme pro uvázané chlupačky.Děkujeme moc kluci!
V návalu dobré nálady jdeme dál.Po pár kilometrech zaslechnem hudbu.Leady Karneval -notujem rozverně společně známou písničku.Na vysoké duchovní úrovni docházíme do Petrohradu.Míjíme psychiatrickou léčebnu kde se koná hudební slavnost.Její klinenti na nás mávají, asi nás poznávají.Jedni si pohladí pejsky a třepají rukama.Zřejmě nám ukazují směr na přijímací kancelář.Zamáváme na oplátku a s dalším hitem a vervou opouštíme krásnou vesničku.Zastavujem u nádraží.Děti už pod nánosem prachu nejsou poznat.Andrejka má vlasy slepené lízátkem,ruce,nohy zapatlané čokoládou Kit kat.
Ta špindíra dostává nejvíc bodů.Provádíme tedy očistu,přebalujem,krmíme sebe i potomky.Ještě chvilku maminkujem a poté se zvedáme na další úsek cesty.Andy tvrdě protestuje proti další dopravě v croozru.Nandavám ji tedy do krosny.Ještěže ten můj somálec má jen pár kil.Jen co se uvelebí,začne mě buzerovat.Lalala,buší mně do hlavy a řve do ucha.Ježíš,musím drobet popoběhnout aby se holky a děti za mnou neděsily.Prší,prší...letí vrány letí,letí...jedna odrhovačka střídá druhou.Spouštím falešně jak pěšák při výcviku.Mé hrozné tony se začnou mísit s dalším basem.Otáčím se,Ivet s Martínkem se přidává.Malý posluchači se smějou a tak pro jejich potěšení dál řvem jak komando na hudebním turné.
Během našich legrácek sborově usínaj.Však bylo načase!
Čekají nás míle a míle polní cesty.Tak do toho ať jsme v cíli! Po tom našem muzicírování se opět dostáváme do tempa.Pořád a pořád si povídáme.Jako by nám došlo,že už se blíží konec výpravy a my si nestačily ani pořádně poklábosit! Když najíždíme na závěrečnou silnici pot na čele nám zasychá v záplavě slunečních paprsků.Na kraji Podbořan nás čeká dav.Blížíme se.Mávaj na nás jak na 1máje.Jééé,to je to nejkrásnější přivítání co jsme si mohly přát.Rozbíháme se jim vstříc.Foťáky cvakaj.Jak Lary Croft ve vrcholné formě finišujem do cíle.
Emoce s námi cloumaj.Vítáme se se všemi.Vrhám s k Tondovi.Kde mám Yeťánka?Zakroutímtikrkem! Prý spí a spí,longař můj malej malamuťáckej
.Mrknu na holky.Jsme všechny tři šťastný i z našeho výsledného času.36km za 10.h.15min. Šťastný .SKRZNASKRZ.
Navečer vyrážíme na Podbořanské slavnosti.Bavících lidiček je tu nespočítaně.Po obvodu náměstíčka jsou rozsety stánky,hlavně s pivem a různými dobrůtkami.Nacházíme ten náš pravý, stánek-ovocný bar.Třešńovice,hruškovice,slivovička.Iveta se dává do tance.
Večer frčí dál a plákátky nás zlákaly na hromadný přesun ke kolotočům.Dunivý kravál vtáhne všechny naše trekaře na autíčka.Perou se o ty červený.Tůrování motoru na plné obrátky,zasvištění gum a posádky pusy od ucha k uchu JEDEÉÉM
Celé městečko zahalila tma.Některá zvěř se ukládá k spánku.Naše ani náhodou.O dalším programu máme tedy jasno.Vracíme se uspat děti.Ostatní se vrhají na střelnice,mixér a vesele "flámují" dál.Ještě než si popřejem dobrou noc,vrací se naši trekaři z pouťových atrakcí.Zasedáme v malé kuchyňce,otevíráme lednici,že dáme nějaký dobrý 100% džus. Co to tam vespod leží schováno? Fakt.Potvůrka jedna zašitá.Jsme ztracení.Ať žije zelená.Bavíme se opět do rána.
Ráno nás čeká perfektní vyhlášení.Jsme moc rádi,že nám Roman vyšel vstříc s naším bláznivým,tedy zprvu bláznivým,nyjčkonc víme,že senzačním nápadem okusit tuhle krásnou trať s našími nejmilejšími zlatíčky.Člověk má haldy nápadů.Tenhle stál za to.Loučíme se a celou cestu postupně přicházíme o uši.Snickers se už nemůže dočkat nového domova.Ječí a postupně se přidává Lentilka s Yettíkem.Kazí se rekordním tempem...... Andrejce nad postýlkou visí první diplom.

Komentáře

Vytvořeno 24.06.09 19:58 | Poslední změna 03.07.09 21:39
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one