...Na rajčeti Velikonoční přáníčka...

 
 

Pravej Krušnohorák

Jak to tak vypadá sranda musí bejt.Jedem zase na dogtrek.Jůů a na ten samej.Měl jsem dojem,že svět je větší,ale smrskává se mi na cestu do Kyselky a zpět.Páníčkové byli celej večer v čudu a já nechápu co se tady děje.Z oblohy tu lítaj blesky a hřmí tu jak na silvestra.V kraválu usínám s blaženou myšlenkou.,,V tomhle sajrajtu by nikdo ani psa ven nevyhnal".Ale ouha.Ráno stojíme na startu.Je to jasný,jsou to blázni,cvoci,masochisti.No jak chtějí....Táhnem s Lentilkou jak o život.Na 2.kilometru potkáváme seveřáky.
Hurá,půjde s námi Janička veterinářka.Mám já to ale velký štěstí.Konečně někdo studovanej jim vysvětlí,že jsem podvyživený a že mi musí přidat nějakou tu svačinku navíc.Páníček se nám hbitě vzdaluje.Copak ten, o něj mi nejde,ale jeho crosna naditá mňaminkama mě převelice trápí.Přidávám na tempu.Panička říká a pak už jen křičí:,,Pomalu".Ach jo,to pořád slyším hejbni "kostrou" a teď nějaký pomalu.Co je tohle za blbý slovo?Nechápu!Po pár kilometrech hledáme kontrolu a schováváme se pod střechu konzumu.Je zavřenej tak nevím proč tu čučíme.Stejně už jsou všichni jak zmoklý slepice.
Lidičky toužebně koukají na nebe.Nevidím,že by z něj krom přívalů vody padalo něco zajímavého.Jdem pořád dál,nahoru,dolu prší a prší.Po chvilce se mi zdá,že se ta zmoklá banda motá pořád dokola.
Na konci motanice se prý smaží palačinky.No to to trvalo než je našli.Zmoklouši si dávaj do nosu a nám rozhazují piškotky.Plnýma hrstma,že odpouštím i šlehačku kterou cítim na jejich obrpalačinkách.
Než vše domlaskem pomalu se setmí.Vyrážíme dál a co to tam leží?Jó je to on!Sníh,snížek,snížeček.Mám takovou radost,že se chci rozběhnout.Snad ta louda vzadu už konečně vzdá to svoje ,,zpomal"!Cesta vede šíleným rozbahněným korytem.Nechápu co má můj pániček na tlapkách,ale každou chvilku se válí na zádech jak brouk chrobáček.Zdenda se jen solidárně usmívá pod fousy.Ale ty dvě?Holky řvou neomaleně smíchy jak pominutý!Po půlnoci už začínáme i my chlupáči být drobet unavení.Zmokloušům se klepou v tlapkách i ty tyče co sebou vláčej už od startu.Chtělo by to delší dobu papánek a hajánek.Hergot,musím to dát ňák najevo a začínám být protivný tak,že zavrčím na Baltíka a Kesynce vysvětluju,že ta louže co z ní pije je jen a jen moje! I v té tmě vidím,že se na mě zmoklouši mračí.Stydím se.Přidávají zoufale z posledních sil do kroku a slibujou nějakou dřevěnou chatičku s odpočinkem.Tyjo půl třetí ráno.Už to vidím,v krbu plápolá oheň a my se stáčíme dokolečka na čisťounkej gaučík.Jenže!Co je zase tohle za výmysl?Chatka 1,5 na 1,5m a prudkých deset schodů dolů.Tam se přece normální maxipes nemůže nikdy vejít.Páničkové vyndavají dvě konzervy.Mňam jehněčí.Pro žrádlo jim odpouštím,že se na mě zlobí.Pak ždímají svoje spacáky a zkouší si do nich vlézt.Moje panička hrozně drkotá zubama.Chci jí pomoct a tak když je konečně zabalená v tý mumii,padám na ní z těch příkrých schodů celou mokrou vahou.Dlouho jí musím přemlouvat,že se tam vejdem oba.Až když jí přestanou cvakat zuby vím,že jsem to vymyslel opravdu skvěle.Poslední chytrá věta padá z páníčka:,,Romčo,zavalil tě nebo ještě žiješ"?Pak už slastně nalepený k mé vodnici usínám.Asi za dvě hoďky nás budí nějaký stejně postižený trekař křikem:,,Vstávat, jdeme dál".Páničkové soukají mokré věci do ještě mokřejších crosen.Panička ani nemluví a je celá fialová zimou.U vedlejší chatky voláme na naše parťáky:,,Ozývá se koktavý hlas,Janičky,".,,Nemáme sbaleno, minutku".Panička říká,že se jestli se nerozejde hned, tak z ní bude během chvilky rampouch.Tak to nedovolíme!Opřem se s Lentilkou do postrojů a nabíráme rychlost.
Po půl hodince se začínám otáčet a ošívat.No kde tvrdnou?Už nikdy na ně nebudu držkovat.Vždyť já je mám rád a bez nich mě čeká tragédie.Nebude snídaně!Pomalu začínám stávkovat a ubírám na tempu.Během chvilky nás dohání.Vítejte zas v klubu-všichni spolu!Jsem štastnej,nejraději bych je oblízal.Jo to je moje úchylka.Čím víc se na mě lidičky zlobí,tím víc vrtím ocasem.Jak zaseklá vrtule.Na autobusové zastávce kde je jasně vytisklý zákaz vstupu pejskům konečně vybalují snídani.Čert vem,že je celá rozmoklá,chutná výtečně.
A pak to přišlo.Panička chce vyfotit tu naší dogtrekbandu.Hledá na sobě,hledá u páníčka,vyhazuje celou krosnu.Z ní padá k zemi balík sýra.Než mi ho ti surovci vyrvou z krku, ukořistím alespoň čokotatranku.Nenamáhám se s rozbalováním. Raději jí hned polykám.Ještě by mi jí taky ukradli.Radost ale končí.Ten hajzlík foťák vážně nikde.Marně se točí závitky kde tak mohl zůstat.Všichni dávaj hlavy dohromady jak ho zachránit.Pár km je panička zticha.Dělám komika,skáču na ní,ale nic nezabírá.Asi ho vážně milovala.Než dojdem do Jáchymova tak se všem už z mozků kouří.Nápad by tu byl.Vysvitlo sluníčko a naši kulháčci usedají na lavičku.Panička zatím marně shání taxi.Taťka Zdenda zachraňuje situaci a volá Idušce,Didušce a Lucce sos.Ty se během pár minutek řítí na kruháč u naší lavičky.Paničku pohltí mitsubishi Fialka a jsou v trapu.My zatím odpočíváme.Kulháci si zouvají boty a vytváří tak naprosté soukromí naší obložené lavičky.Mám je všechny na dozor a tak samozdřejmě hlídám crosny a prudím kolemjdoucí chlupaté midaře.
Zdá se to věčnost,ale nakonec se v dáli objevuje fialový obr se všemi holkami.Tak co???Jak to dopadlo???Jsou smutný???Né ne!!!Vidíme pusy od ucha k uchu.Hurá,ten syčák foťák je na světě!
Fialka zastavuje a řidička Lucka se snaží po italsku mizet.Hlavně aby jí Kesynka nezahlédla.Chlupatá parťačka však paničku cítí na sto honů.To bude ještě zajímavé dojít s ní do cíle.Jak to tak vypadá naučím se spoustu novinek jak zmást nepřítele(to je drsný přirovnání,ale marná sláva Zdenda panička neni).Moje vysmátá panička v náručí chová foťák.Honem na trasu a cestou bude vyprávění...
Každému chvíli trvá než se rozejde a tak nás v prvním kopečku předbíhá i místní důchodkyně.
Panička mele páté přes deváté.Ještě než se holky odpíchly hledat tu ztracenou věc tak je Janička požádala ať se staví na Božáku v suvenýrech.Ráno si udělala radost a koupila si 4turistické známky.Pozdě zjistila,že se paní prodavačka přehmátla a prodala jí dvě stejný.Tak tedy nejdřív se zastaví v místním krámečku.Prodavačka se nechápavě diví proč se zase vrací?Po důkladném vyprávění si ta hodná paní zapisuje telefonní číslo.I když je panička optimistka nedává náděj,že by ho někdo vrátil.Berou tu pravou vořechovou známku a blíží se k altánku kde by se měla schovávat ta zatracená fotověc.Béé.Neni tam. Holkám neni do smíchu Lucka která také ráda a pořád fotí s paničkou cítí..V serpentýnách cestou zpátky do Jáchymova neúnavně vyzvání mobil.Cizí číslo.Ať neotravuje,panička má splín.Nakonec ho bere a místo jejího veselého,,Haló"jen huhlá jak páníček Tonda když náhodou vezme pevnou linku:,,Nóó,co jé?"....,,Haló tady starosta Božího Daru.Neztratila jste náhodou foťák?"Lucka v serpentýně udělá obrat o 180° a kosmickou rychlostí si to razí zpět.Asi pět minut visí moje špinavá panička kolem krku místnímu starostovi.Určitě je šťastnej,že ho neumačká a za vzdalující Fialkou vidí jen oblak dýmu.
Tak to vám teda byla akce.Do cíle je to jen pár km.Je mi líto,že nás asi už takový vzrůšo nečeká.Jak já se pletu!Cílové kilometry nabírají nečekaný spád.Přidává se i počasí, zase leje.Páníček s Lentilkou nám zdrhaj.prý na nás počkaj někde u pivka.Pro těch pár km mu to odpouštím.Začíná se ale schylovat k dramatické scéně.Talentovaná Kesynka se pomalu ale jistě připravuje na svůj herecký výkon.Boří všechny 4 do země,oči opřené do dáli a stojí.Ježiš ona stojí ani okem nemrkne.Její Zdenda to zkouší po dobrém.Kdepak však na ní, úplnej mrtvej brouk.Ani se na něj nepodívá.Je to fakt skrytý talent!Je mi sympatická čím dál tim víc.
Kdepak Baltík.To je dobrák a na zbožňovanou paničku by takovou habaďůru nikdy nesehrál.Všichni se tedy zastavujem a čekáme na další dějství.Kesynka stojí jak socha a jasně dává najevo,že s ní nikdo nehne.Došla jí nálada vláčet se s kulhajícíma dvojnožcema.Moc,moc se mi to líbí.Ta holka má můj obdiv.Pak někoho napadá hloupá myšlenka a panička mě mění za herečku. Já mám přidělenýho Zdendu.A je po komiksu.Kesy s mojí paničkou jde a po chvíli jí i táhne.Zkouším zda mi to také projde a stávkuji.Neprochází..Dobrá,tak alespoň Zdendu prosmýkám mým supertempem z kopců.Snaží se mi ubrzdit,ale kampak na rozjetý tank.Budu táhnout, ať z toho taky něco má.Špačkuje,že ho oddělám.Kesy na mě mrkne:,,Děláš to dobře".Před námi se rýsuje civilizace.V tu chvíli už nikdo nemluví.Táhnou se krok sun krok.Mám obavy,že brzy kyksnou.Jejda, až jsem se jich lekl.Barvu mají všichni žluto-zelenou.Teda jsou vážně už na kaši.
V půli vesničky se tyčí dřevěný krámek.Štěkám na všechny sádrový trpaslíky a že jich tam sedí.
Panička mě vtáhne dovnitř a jen co nám ta šikmooká paní prodá zelenou lahvičku pádíme rychle ven.Už jaksi porůznu zkroucený dav čeká na druhé straně silnice.Než se k nim došouráme je ta zelená věc otevřená.Panička s chutí pije a předává štafetu Janičce a Zdendovi.Ti suchánci vypadají,že byli celý ty dny bez kapky.Ta malá lahvička jim přece nemlže stačit!Stačila!!!!!Během chvilky se jim vrací do ksichtíků zdravá barvička.Konečně,už jsme se začínali o ně bát.Nám chlupáčům už je to jasné.TREKAŘ MÁ BÝT VESELÝ!!!!
Jako Ozák z Comebacku.Ten je skvělej. Sleduju všechny jeho díly.No vida a teď tu na jednom fleku se chechtají mí oblíbenci (Ozáci) tři.U rybníka nám panička rozdává poslední zbytky uheráku a tavených sýrů.
Procházíme po mostě.Prý jsme už u cíle a já se ještě nepochlubil co všechno jsem se naučil.Jdu do toho.V životě jsem takhle nemakal.Nikdo už nemá sílu cokoliv namítat.V kempu s Lentilkou zalézáme do obyťáčku a jsme královsky odměněni.Dvojnožci se šouraj ke sprchám a na svojí večeři.Snad do rána příjdou.Těším se na vyhlášení.Víte proč???Bylo to jasný už od začátku.Moje milá pajda dostává na krk medaili.Jasně,že jen díky mně.Směje se.Asi štěstím,že se ze mě během tohoto bláznivýho treku stal konečně TAŽNEJ PES(alespoň během léta do prvního závodu).....No a pak se uvidí.Se všemi tuláky se loučíme.Moc se na vás s Lentilkou těšíme na další šílené akci.

Komentáře

Vytvořeno 26.04.09 22:31 | Poslední změna 23.05.09 20:43
 
Informace o zpracování osobních údajů |  Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one